Dnes jsem se lehce ponořil do právních předpisů a napadla mě tato úvaha:
Vzhledem k tomu, že v Zákoně č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních se mluví (v souvislosti s možností uvařit si doma max 200 l) pouze o pivu resp. směsi výrobku s pivem a dále dle definice piva vycházející z vyhl. 335/1997 Sb., která zní:
a) pivem pěnivý nápoj vyrobený zkvašením mladiny připravené ze sladu, vody, neupraveného chmele, upraveného chmele nebo chmelových produktů, který vedle kvasným procesem vzniklého alkoholu (ethylalkoholu) a oxidu uhličitého obsahuje i určité množství neprokvašeného extraktu; slad lze do výše jedné třetiny hmotnosti celkového extraktu původní mladiny nahradit extraktem, zejména cukru, obilného škrobu, ječmene, pšenice nebo rýže; u piv ochucených může být obsah alkoholu zvýšen přídavkem lihovin nebo ostatních alkoholických nápojů,
by podle mě fanoušci např. "dýňového piva" nebo při použití jakékoliv výše uvedené suroviny (cukr, obilný škrob, ječmen, pšenici nebo rýži ale i med) při jejich použijí v množství vyšším než 1/3 sladu, dosáhli toho, že neuvaří pivo, ale nápoj na bázi piva. Stejná situace by byla v případě, že někdo inspirovaný např. knihou Bylinná piva, při "chmelovaru" nepoužije chmel, ale nějakou bylinu.
Tím, že neuvaří pivo, ale nápoj na bázi piva, nemůže na ně platit odst (1) § 80 zákona o spotřební dani, čili může uvařit do 200 l piva + neomezené množství výše uvedeného nápoje na bázi piva. Nebo pokud neuvaří vůbec žádné pivo a budou vařit pouze nápoje na bázi piva, tak v podstatě ani nemusí oznamovat celníkům výrobu.
Zkuste mi mou úvahu vyvrátit prosím...
